Jak se zlepšit v plavané
Začátečníci a nezávodící plavačkáři - tohle je článek pro vás. Dobrý rybář se stane dobrým závodníkem pokud psychicky dospěje. Psychopat ani zdatnej špatnej rybář nikdy dobrým závodníkem nebude. Důležitý je umět se naladit na vodu a rozumět rybám a ne dělat ze sebe chodící reklamu.
Po týdenním sledování rozpravy v pokecech se chci trochu vyjádřit k problémům plavané. Jako začátečník jsem viděl největší důležitost ve kvalitě nářadí a "síle" krmení. Časem, prožitím mnoha dnů u vody, postupným vybavováním svého náčiní a po vykrmení několika tun (to teda bez keců) neříznutého krmení Mosella, Van den Eynde a Sensas - jsem došel k tomuto pořadí důležitosti jednotlivých faktorů:
1. Znalost ryb, povodí a vlivů povětrnostních podmínek na potravní aktivitu ryb.
2. Praxí dosažená schopnost vést nástrahu ve zvolené hloubce a co nejblíže zakrmenému místu.
3.Znalost přípravy a taktiky krmení - konzistence, jednotková hmotnost, sytost, chuť, četnost a množství krmení.
4. Schopnost co možná nejpřesněji dopravit krmení na zvolené místo.
5. Schopnost dokonale zmapovat místo lovu.
6. Schopnost improvizovat při náhlé změně chování ryb.
7. Materiální vybavenost.
Při závodech je k těmto faktorům nutno předřadit ještě psychickou odolnost a schopnost neustále přizpůsobovat své jednání konkrétním podmínkám v danou chvíli závodu.
Stručné odůvodnění:
1. Když nastane klasická situace - přítomnost cejnů a plotic na našem místě a nám budou od začátku brát plotice a nebudeme vědět jak změnit seřízení udice,způsob vedení nástrahy, taktiku krmení, tak si cejny moc nezachytáme.když nevíme kde hledat ryby při náhlém snížení nebo zvýšení stavu vodní hladiny, tak půjdeme od vody s mizerným výsledkem.
2. Když si nakrmíte 3m za špičku děličky, tak je vám celá dělička na nic. Když použijete ve snaze o jemnost moc malý splávek na proudné vodě a neudržíte pozastavenou udici u dna tak si cejny moc nepovodíte.
3. Když na slabě zarybněné vodě vykrmíte na "základ" 20 litrů krmení - tak si sice na začátek krásně zalovíte,ale pak se ryby nažerou k prasknutí a vy už budete moci jet domů. Když budete krmit jemným krmením - obřích ryb se nedočkáte (nebo jen náhodou). Lehké krmení vám na velmi proudné vodě ani nedopadne na dno. Syté krmení použité v zimě ryby i v malém množství zasytí a ty přestanou brát.
4. Když neumíte střílet krmení prakem, tak proboha nechytejte dál než kam přesně nakrmíte rukou.
5.Chytat na širé rovině, když je 10m daleko výrazná nerovnost dna je prostě volovina.
6. Chytat na velkou nástrahu při slabém braní ryb je hloupost. Cejny někdy nachytáte spolehlivě na 3 hnojáky a jindy na 1 patentku.
7. Když je ryba daleko od břehu (Itálie, kanál Ostellato) tak si bez prutu a maxi angličáku ani neškrtnete.
8. Když jste psychicky otřeseni pohledem na vedle vás lovícího Alana Scotthorna, tak nebude váš výsledek jistě záviděníhodný.
9. Když nedokážete chytit sebemenší rybku ve chvíli, kdy normálně vzrostlé prostě neberou tak taky vyhrát nemůžete.
Můj názor je prostě tento - chytejte si na co chcete a krmte tím co vám přijde pod ruku. Jen to dělejte s rozmyslem. A vždy buďte svému lovu duchem přítomni. Opravdu nezáleží na tom,na co chytáte,ale kolik toho chytnete. K vodě přeci nechodíte vystavovat svoje "šimána a senzasky"! A věřte, trénink a nic než trénink vás pomůže posunout na vyšší výkonnostní úroveň. Vzpomínám si jak nedávno vyhrála Třebíč první ligu - krmili (kromě Maštery) rozmočeným chlebem a šťouchanýma bramborama. A to nemluvím o jejich prutech a na čem při tom seděli!!
Doufám, že si trochu čtete v knížce. Přijmu rád fundovanou kritiku - jen mějte v paměti,že sem to psal v roce 1997 a není to moc aktualizovaný. Nebojte se mě říct nepříjemný věci,já brečet nebudu. Nemám rád jenom anální turisty.
Akvárium
12.3.2001 - ICE - Ladislav Kalina
Jednou jsem četl v časopise Rybářství, u nás tehdy žádný jiný nebyl, článek o studenovodním akváriu. Začínal slovy "ruku na srdce, kolik z nás, pravověrných rybářů, má doma akvárium a v něm neonky, skaláry, tlamovce a jinou havěť". Jak se živí cejn, kapr nebo bolen si takový akvarista může jen představovat-pokud má velkou představivost. Tou dobou se v mém akváriu proháněli dva sumci - Silurus glanis ve velikosti kolem 40 cm. Od té doby uplynulo již hodně vody a v mých akváriích se proháněly štiky, candát, boleni, trumani, kapři, karásci, plotičky, slunky, oukleje, cejni, sedmdesátky úhoři, sumec vyrostl z 12 cm do 74 cm (a zasloužil si přeložení do Labe), hrouzci, mřenky mramorové, sekavec, duháci, hořavky, perlíni, líni, oukleje, amuři, tloušti, proudníci, tolstolobec, ježdíci, okounci, slunečnice, škeble, raci, chrostíci, blešivci, šneci, všelijaké vodní larvy, několikrát se mi vylíhla i velká vážka.
Když těm rybám nebudete nutit jen jeden druh potravy, sušený, patentky, tak budete moci vypozorovat mnoho užitečného z chování jednotlivých druhů ryb. Povídačky o tom, kterak loví boleni ocasem, vezmou při pohledu na lov 20cm boleny v akvárku rychle za své. Až uvidíte úhoře i několik dní zavrtané v písku tak, že jim budou koukat ze dna jen nosní dírky, to bude teprve vaše rybářská škola. Možná uvidíte, že když hodíte do akvárka k sumcovi 10 rybiček a on nebude čtrnáct dní hladovět, tak jistojistě sežere jako první tu největší, prostě si všechny změří a pak počká až mu před hubou projede ta velká.
Na jaře se jistě najde dost příležitostí, aby jste si do akvárka něco malého přinesli. Pak už budete zaručeně jen koukat a koukat a taky se trochu divit.
Dnes čekám na mníky, monté, jesetery a parmy.
Trocha rad pro začátečníky- moc príma je osadit vaše studenovodní akvárium domácí vodní květenou - problém spočívá v tom, že většina těchto rostlin však na podzim odumírá, aby se na jaře zase zrodila. Pak bude vaše akvárium přes zimu prázdné a to ještě budete nuceni odumřelé rostliny odstraňovat. Proto raději používám velkolisté akvarijní rostliny "kryptokorýny".
Do akvária umísťuji půdní filtr a kal z akvária odstraňuji jen 1 x do roka a to pouze částečně. Ten se díky proudění vody usazuje u kořenů rostlin, které vyživuje, a v rozích akvária, kde můžeme pozorovat kapry a cejny (samozřejmě i jiné druhy ryb), kterak ryjí ve dně - bahně.
Uhynulé rybky (málo častý jev) z akvária neodstraňuji, ostatní obyvatelé se o ně beze zbytku postarají. Pro rovnováhu v akváriu doporučuji do něj dodávat veškeré vodní organismy v přiměřeném množství -škeble, raky, šneky, chrostíky, zooplankton.
Velikost akvária- čím větší, tím lépe. Já mám dvě 320 litrů velké (každé). V malém akváriu se těžko vytváří určitá rovnováha a potom to prostě nefunguje.
Ideální podmínky -umístění akvária - nejlépe je umístění v místnosti, kde lze v zimě snížit teplotu na asi 10 C a na stinné místo (nutné dobré osvětlení zářivkou - imitace slunečního světla a zářivka pro dobrý růst rostlin).
Krmení ryb - v teplé vodě vytráví vašim miláčkům za 4-5 hodin. Proto bude lepší krmit tak 3x denně a to v přiměřených množstvích. Sušené vločkové krmivo, partikly, nítěnky, patentky, dafnie, chrostíci, červi, žížalky doporučuji předem vyprat, pro sumce i rousnice, pijavice a filé.
Kde a jak chytat další přírustky do akvária? Nejlépe na jaře a v létě u břehu do jemného podběráku na dlouhé tyčce (potěr), prosíváním dna (pijavice, šnečky, bahenní mušličky, larvy a další vodní hmyz). Šneky a škeble sběrem v příbřežních partiích.
Další obrázek:
Sumec schovaný v rouře
(pozn. MRKu: vše foceno u ICEho doma)
Mapování místa lovu
Již poměrně dlouhou dobu se zabývám mapováním dna těch míst, kde často a rád chytám. Je jasné, že je velkou pomůckou echolot, ale mnohdy je lepší prozkoumávat místo přímo svými smysly - když pominu čich (který mi prozradí, že tam zrovna chytat nemusím), tak je důležitý zrak, zvláště při velmi nízkém stavu vody, a velkým pomocníkem je i fotoaparát. Dalším využitelným smyslem je hmat (pokud si zaplavete a zaboříte nohu po koleno do bahna - jistě se nebude jednat o parmové místo).
Co nám mohou prozradit fotografie:
Orlík 1 - krásná malá zátoka focená při stavu -8 m
Orlík 2 - ta samá zátoka - pohled od ústí - vlevo dole je vidět bývalé koryto občasného lesního potoka s množstvím vázek - napravo od něj ideální lovná plošina - s tmavým místem plným patentek a škeblí.
Orlík 3 - další dobré místo v téže zátoce - pod převisem - rovinka s patentkovým polem.
Orlík 4 - pohled ze stanoviště rybáře - lovná místa jsou tmavá - nehluboké bahýnko s písečným podkladem.
Mělník:
Labe-škatulky - místo nad starým mostem ve chvíli, kdy byla hladina na 2 dny snížena kvůli opravě přístavní hráze o 1,5 m.
Labe-škatulky 1 - místo s ponořenou příbřežní hrází - okouni.
Labe-škatulky 2 - podvodní hráz asi 0,5m pod vodou a průplav - candátí flek.
Labe-škatulky 3 - tůňka s momentální hloubkou 1,5-2 m a velkou větví. Nahoře betonová placka s hloubkou 0,5-0,7m (na broďáky) - tloušťové místo.
Labe-škatulky 4 - horní škatulka se spodním průplavem - candát, okoun
Sidonka 1 - úzká část s hloubkou 1,5 m, dnem plným překážek a v létě zarostlá stulíkem - místo pro letní lov okounů, jarní tření štik, cejnů a skaláků.
Sidonka - konec Sidonky - jízek mezi Sidonkou a Hořínskou strouhou - místo pro zimní lov okounů na žížalu.
Láďa Kalina 2001
Okouni z pískoven
Pískovny vypadají jako snadná okounová voda. Často lze spatřit hejna malých či středně velkých okounů, kterak projíždějí podél břehů. Ulovit tyto okounky není nijak velké umění. Stačí nám měkčí přívlačový nebo plavačkový prut, vlasec 0,15 – 0,18mm, twistr 3-5 cm dlouhý nebo malá rotačka ve velikosti 0, 1, 2. Tyto rybky však nemusejí být cílem našeho pachtění. Ve většině starších pískoven se totiž nacházejí mnohem větší ryby. Slovo starších nepoužívám úplnou náhodou, je totiž obecně známo, že je okoun rybou středněvěkou až dlouhověkou, což znamená, že do rekordních (myslím přes 40cm) velikostí dorůstá po 15-20 letech života. Z tohoto důvodu nemůžeme počítat s úlovkem velkých okounů na pískovnách nedávno otevřených( i když i tady – v případě zvláště dobrých přírodních podmínek, jako jsou bohaté zásoby malých rybek a malá koncentrace okounů, je možné uvažovat o lovu větších exemplářů již po 10 letech).
Problém s lovem velkých okounů na pískovnách má několik důvodů. Jednak tyto ryby nejsou často vidět, a tak o jejich existenci nemá mnoho rybářů ani ponětí. Pak i proto, že se většinou zdržují na nedostupných místech, ve velké vzdálenosti od břehu či v bujných porostech vodních rostlin. Z tohoto důvodu nám nezbývá nic jiného, než se navléknout do brodicích kalhot (pokud není na daném revíru brození zakázáno, jak tomu z nepochopitelných důvodů čas od času je) a začít se posouvat co nejdále od břehu, na samé hranici broditelnosti se zastavit a pak teprve začít s vlastním lovem. Pískovny mívají členitý profil dna, různé podvodní cesty či potopené ostrovy, kterých můžeme jednak využít k vlastnímu brození, a nebo jako horká okouní místa, pokud se nalézají daleko od břehu. Pokud si v létě proplavete příslušné revíry a vytvoříte si mapku s profilem dna, máte na podzim zpola vyhráno. Nebo právě v tomto zimním období, kdy je na pískovnách voda křišťálově čistá, vidíte mělká (světlá) místa z vysokých břehů docela jasně a můžete si tak udělat brodicí mapku takříkajíc suchou cestou. Tato horká místa však nehostí jen okouny, ale i štiky a zejména candáty, kteří mají rádi tato místa s písčitým dnem, naproti místům hlubším, kde se však ukládá kal. Další dobrá místa jsou tam, kde z velké hloubky daleko od břehu vyrůstá džungle vodních rostlin až na hladinu. Znám taková místa, kde z hloubky 3,5 m rostou kytky až k hladině, nebo těsně pod hladinu, a právě okraje těchto velkých trsů vodních rostlin bývají produktivní zónou.
Nahazování : i tato celkem běžná činnost nás může velmi potrápit. Ne každý přívlačový prut je stavěn pro extrémně dlouhé náhozy, některé pruty mají krátkou rukojeť, a tak se nemůžete do náhozu náležitě opřít a využít jinak perfektní práci prutu. Dalším problémem je roztočení twistru při náhozu, což způsobuje nepříjemné zkrácení hodu. Z těchto důvodů používám dlouhý prut 3-3,3 m s rukojetí 55cm dlouhou, do kterého se mohu při náhozu náležitě opřít. Místo vlasce používám 0,12mm Fireline (pletenku od Berkley) a poměrně těžké twistrové hlavy 7-15 g pro twistry nebo ještě lépe rippery v délce 10-15 cm. Rippery lépe létají a tolik se ve vzduchu netočí (někdy). Pokud nenahazuji zrovna proti větru (což se často stává) je hranice náhozu kolem 60-70m.
Nástraha : podle mne musí být nástraha úměrná velikosti lovených ryb, kilový okoun nebude na podzim pronásledovat 2cm potvůrku. Deseti centimetrový ripper má po prvním drbnutí často hluboko v tlamě. Z tohoto důvodu se nebojte použít větší nástrahu, ani 15 cm není pro většího okouna žádný problém. Pak budete mít většinu zaseklou na kraji huby, což je zejména pro uvolňování ulovených ryb velká výhoda. Je jasné, že v mém případě má háček zamáčknutý protihrot. Nikdy se mi nestalo, že by mi okoun při vylovování spadl, a to se někteří krasavci pokoušejí i o několikanásobný skok. Barva není podle mne to nejdůležitější, rád lovím na křiklavé barvy, žlutou, červenou, bílou, nebo jejich kombinace. Musím však říci, že jsem chytal i na tmavé barvy- modrou, černou, černostříbrnou a nepocítil jsem méně záběrů. Rád lovím na sklovité barvy, které se za slunce v čisté vodě pěkně rozzáří.
Záběry: největší množství záběrů následuje těsně po dopadu udice do vody, při propadávání twisteru ke dnu, nebo v prvních 10m jeho tažení. Zásadně se nepokouším tahat twistr u dna, ale asi 1m nade dnem, což vyžaduje při použití těžké hlavy poměrně rychlé vedení. Pokud nepřijde záběr po prvních 10m popotahování (asi 30s od dopadu nástrahy ke dnu) , tak se opřu do navijáku a rychle přitáhnu twistr ke břehu abych mohl znovu rychle nahodit. Samotné záběry jsou rychlé a zřetelné, většinou zasekávám při druhém drbnutí.
Vyhledávání ryb: tohle je těžká disciplína. Většinou chodím na okouny ve více lidech, a tak se snažíme co nejrychleji prohledat velký úsek a najít okouní hejno. Po nalezení hejna se pak sejdeme na daném místě a snažíme se spolu s okouny pohybovat. Jsou ale i dny, kdy se nám okouny najít nepodaří, pak se většinou věnuji doplňkovému způsobu lovu, kdy chytám štiky v příbřežních partiích, kdy nahazuji z potopených cest směrem ke břehu.
Budu rád, když mi sdělíte vaše zkušenosti z lovu přívlačí na pískovnách na ice@mrk.cz. Osobně vám přeji množství životních okounů z pískoven, jedná se o překrásně zbarvené a na podzim i pěkně vyžrané ryby. Pokud přemůžete materialistický přístup k rybě a začnete i velké okouny pouštět, pak vám z celého srdce ten nezapomenutelný pocit, kdy čtyřicítka opouští vaši ruku a míří zpátky ke svým, přeji a trochu i závidím (spíš víc, protože jsem Čech a takových zážitků není nikdy dost).
Láďa Kalina 2001
Vedení rybářského kroužku
Vedení rybářského kroužku
Tuhleten článeček nepíši proto abych někoho ohromil, dokonce si myslím že bude mít ukrutně (rekordně) malou čtenost. Pokud mi budete článek známkovat, zdržte se prosím projevů jako: 4- proto že jsi debil, 5- protože tomu vůbec nerozumíš. Berte to prosím pouze jako stručné shrnutí toho jak to dělám já. Osobně si velmi vážím těch pár desítek chlapů od vody co děcka vedou. Mne by zajímalo, jak to dělají oni- co bych od nich mohl odkoukat, ale na tohle téma toho ke čtení zrovna přehršel není a tak se snažím jít trochu příkladem. Snad někoho do našich řad získám a pomohu mu orientovat se na začátku jeho kariéry vedoucího rybářského kroužku.
Shánění členů – Je to vlastně první problém se kterým se člověk potýká pokud ovšem po někom nepřevezme zavedený kroužek. Já jsem tento problém řešil hned dvakrát, poprvé v roce 1989 kdy jsem coby 17ti letý ucho spolu s Tondou Vysokým převzal skomírající kroužek v Praze na Smíchově. Tenkrát byla taková doba, že se ještě děti chtěli družit a tak stačilo vést jeden kroužek jako přípravku ( kurs k získání první povolenky) mimochodem tuto činnost brali na svazu s povděkem- (jednalo se asi o 120 dětí ročně ). A dělat si tak nábor do toho kroužku jenž byl naší hlavní náplní. Tam jsme z 90% dělali závodní plavanou.
Podruhé to bylo na Mělníku v roce 2000. Kroužek na Mělníku skončil před 13ti lety a tak jsme začínali od nuly. Zájem o vedení kurzů nebyl ani od MO ani ode mne z důvodů časových neboť jsem si mezitím pořídil dva výrostky vlastní. Zvolil jsem tedy cestu korespondenční a oslovil tak všechny stávající členy MO pod 17 let. Z asi 250 dětí se mi dostavilo v prvním roce 14. Pro příště jsem korespondenční cestu zavrhl jako drahou a nepříliš účinnou. Zvolil jsem tedy jako další alternativu častou prezentaci činnosti rybářského kroužku na stránkách týdeníku Mělnicko a to v poslední době i formou pochvalných článků rodičů dětí z kroužku. Jako další možnost jsem zvolil informační kartičku vydávanou spolu s povolenkou pro mládež a dorost. Obě tyto možnosti oslovení jsou pro mne výhodné zejména z důvodu nulových nákladů. A oslovení širokého okruhu lidí. Neopomíjím samozřejmě ani osobní nábor u vody nebo na dětských závodech. A na organizaci jsme umístili nástěnku s velkými úlovky členů kroužku (kapři přes 10 kg, sumci přes 150 cm). Poslední věc, kterou letos plánuji, je pořádání vlastních dětských závodů, protože to co se v posledních letech dělo odporovalo zdravému rozumu. Závody se u nás tak jako asi všude konaly pouze pro mládež (tedy do 15 let) a tak je rozšiřuji i pro kategorii dorost. Závody se vždy konaly na stojáku a tak připravuji i dva závody na Labi (feeder a přívlač). Dále zavádím pravidlo o nemožnosti cizí pomoci- fakt nestojím o to aby vyhrávaly pětileté děti se šikovnými tatínky.
Počet členů kroužku – v Praze po revoluci jsme měli kolem 45- 50 dětí, dnes ten samý kroužek má asi 12-15 členů. Na Mělníku mám v současné době 18 dětí a mohu říci, že s tímto stavem nejsem nikterak spokojen (asi je jiná doba).
Financování činnosti – tak to je hned druhý problém se kterým se musí vedoucí kroužku potýkat. Pokud tedy nechce omezit činnost na vysedávání v klubovně a poučování kluků o rybářským řádu a stanovách ČRS. Je určitě všem jasné, že každá činnost něco stojí a rodiče nemohou dávat každý týden peníze na krmení, nástrahy, dopravu, pruty…. Takže jsem zvolil velmi široký způsob financování. Prvním bodem je spolupráce s Domem dětí a mládeže. Schůzky máme zde ve velmi pěkném prostředí s možností videa a promítání. Peníze vybrané na zápis do kroužku (300 Kč ročně) dostávám od DDM zpět na nákup materiálu (v mém případě pruty). Od DDM pobírám výplatu – asi 40Kč na hodinu, což činí celkem ročně kolem 5000,- Kč. Za tyhle peníze pořizuji drobné vybavení jako ceny do soutěží při schůzkách a taky tak trochu na „úplatky“. Ve spolupráci s ředitelkou DDM žádáme každoročně o příspěvek na činnost kroužku okres a město. Město nám pravidelně přispívá částkou kolem 5000,- na rok. Peníze od MO ždímu naproti tomu poměrně složitě a neúspěšně. Letos mám po dlouhé době trochu uspokojující rozpočet ve výši 15.000,- Kč. No a pak je tu ještě možnost financovat činnost pomocí sponzorů. Ale ruku na srdce, stávající daňový systém této možnosti příliš nenahrává a tak využívám spřátelených sponzorů zejména ke sponzorování cen jednotlivých rybářských závodů. V této chvíli bych přivítal informace vedoucí k získání grantů EU na vzdělání a sport.
Potíže se svazem – Svaz to je kapitola sama pro sebe. Zkoušel jsem to trochu konfrontačně a po vlastní zkušenosti to nikomu, opakuji nikomu nedoporučuji. Nejdřív jsem byl příliš mladý a nezkušený ( tedy to bylo v době kdy děti z mého kroužku jezdily na MS juniorů a žen v plavané), pak moc arogantní, nevyzpytatelný, novátorský a bůh ví jaký ještě. Prostě je tu jistý věkový- několikagenerační rozdíl mezi vedoucími kroužků a členy většiny výborů MO. To se obejít nedá a tak jsem zvolil taktiku hlazení a hýčkání. Nějaké ty drobnosti několika lidem z výboru- pozor vážně zvedám prst proti korupci. Pozvání několika vybraných členů výboru na párty rybářského kroužku a besedu s rodiči .Nevím jak to, ale všem rybí menu chutnalo a z rodičů se dostavili jen ti spokojení (všichni kluci přišli s rodiči). A tak chválím výbor kudy chodím a kde píšu. A ono to najednou jde, sice ještě nepřicházejí na to, že by mi mohli lepší podmínky sami nabízet, ale pokud uctivě přijdu tak nějakou tu kačku schválí. Další potíž se svazem je ideová- svaz si totiž jako dřívější člen Národní fronty vymyslel soutěž Zlatá udice a na té lpí ve všech jeho organizačních úrovních. Dosud nechce nikdo na svazu ani slyšet o naprosté stupidnosti( správci a čtenáři MRKu prominou) této soutěže. Chtít po dětech do 15ti let znalost kompletních stanov svazu, nebo znalost slangových výrazů z oblasti rybníkářství mi připadá trochu úchylné. Ne že by tyto znalosti nebyly pro rybáře prospěšné, ale myslím si že biflováním těchto znalostí přicházím o možnost klukům lépe vysvětlit všechny zákonitosti ze života ve vodě. Prostě mi na to nezbude čas. To už vůbec nemluvím o trénování disciplíny muška dálka a dalších disciplín nemajících s praktickým lovem ryb nic společného. Asi jste již pochopili, že patřím ke skalním odpůrcům této soutěže. Fakt mi štve, že se tolik prostředků (v celém svazu to může být kolem 2 mil.Kč) promrhá téměř bezvýsledně a co to ještě stojí času nás, vedoucích kroužků, jenž bychom mohli využít mnohem smysluplněji.
Náplň kroužku – Část teoretická u mne začíná v září v klubovně, probíhá jednou týdně po dvou hodinách. Začínám většinou s oživením rybářského řádu. Pak probírám zákonitosti ze života ryb. Která co žere, jak to žere, kde to najde, kdy se tře a jak. Samozřejmě nezapomínám na poznávání jednotlivých druhů ryb. Dalším tématem je život ryb v dané lokalitě- stojatá voda, jaké druhy se zde vyskytují, jakou mají potravu v průběhu roku atd. Tekoucí voda. Následují jednotlivé styly lovu- plavaná, přívlač, moucha, feeder, klasická položená – úspěšnost lovu, taktika lovu, lovené druhy ryb, náčiní, pomůcky. Pokud mám náladu tak ještě něco o vodě- co má vliv na kyslík ve vodě, jaký vliv má teplota vody, její zakalení, vysoký a nízký stav, sezónní potrava ryb… S teorií končíme tak koncem dubna. Pak už razíme každou středu k vodě.
Praktický lov máme na programu o sobotách skoro každý týden školního roku, o prázdninách po telefonické domluvě. Na jaře chytání na bič a feeder, od letoška i moucha se staršíma. Přes léto víkendové lovy kaprů (boilie) a sumců (na nástražní kapry). V květnu a začátkem června večery na úhořích (plavaná s angličákem a feeder). Od zahájení dravců přívlač- hlavně tvistr a rotačka. Středy u vody trávíme hlavně u plavaný a feedru, neboť potřebujeme nachytat nástražní karasy, kapry a líny.
Závodní činnost – Dříve jsem vedl kroužek zaměřený vlastně jen na závodní plavanou, krajský přebor, divize, později 2. liga, nominace juniorů a žen, mistrovství republiky, MS. Dnes mi to už nějak nebere, sejdu se s těma klukama co jsem v Praze vedl a oni dělají tu závodní plavanou tak nějak ze setrvačnosti. Ostatní způsoby lovu se naučili až později a to si myslím není dobré. Proto nyní využívám závodění jako motivační činnost a vůbec se nesnažím o úroveň MS nebo Mi ČR. Chytat místní závody, vyhrát nějakou tu cenu a dost. Letos budu muset jet s klukama na Zlatou udici a doufám,že to na někoho přehraju.
Takže tu závodní činnost – moucha, přívlač, plavaná nechávám jen na jejich uvážení. Pokud někam chtějí jet, tak jim pomáhám, ale určitě je nenutím. Musí to vycházet z nich. Nutit do závodění je nesmysl, člověka to spíš odradí. K závodění musí mít v sobě člověk sportovního ducha, být psychicky odolný, mít vůli, taky dost peněz a především talent pro daný sport. Pokud jen jedno z toho nemá, pak nemůže uspět. Tady musím říct, že pro mne je měřítko úspěchu výrazný výsledek na MS. Takže když budu mít všechno jen ne talent, můžu být dobrý v kraji.
Vybavení kroužku – co všechno půjčujeme Za ty tři roky jsme pořídili biče 5m 18 ks, pickery 2,7 m 14 ks, přívlačový 2,7m 10-30g 6 ks a máme i pár těžkařských prutů různých délek (asi 8 prutů). Letos jsme koupili i dva mušáky s navijákama. Dále jsem z vlastních zdrojů zařídil kroužkovou knihovnu – asi 30 knížek.
Motivace a udržení kázně - Ze začátku jsem míval trochu problémy s kázní, ale po tom co jsem občas někoho poslal hned ze začátku domu a on pak zjistil, že jsme zrovna rozdávali nějaký tvistry, vlasce nebo splávky. To si mne už nikdo netroufl moc škádlit. Samozřejmě je to pro každého ze začátku dost těžký – než kluci pochopí že vlastně nic neumí a vědí toho oproti mne co by se za nehet vešlo, tak jsou z nich velký frajeři. Ale když se mnou párkrát vyrazili k vodě a zjistili, že když jim chci ukázat jak se chytá cejn a chytnu ho, pak okoun a taky ho chytnu a…. pak už je to mnohem lepší.
Ta motivace je nejen materiální - jako že tu a tam něco dostanou ale i v podstatě prestižní- to jako že některý kluky s sebou bereme na soukromý chytání. A to je fakt láká, sami většinou nenachytají desítky okounů na tvistr, parmy přes 70 cm, kapry nad 5 kg, boleny, sumce, štiky. No a třeba na úhoře se bez nás zase vlastně nedostanou. Na druhou stranu moc dobře vědí, že si s sebou nikoho problémového nevezmeme.
Poslední motivační prvek je tábor, čtrnáctidenní totální rybařina. Nic než rybařina- to už pro ně je dobrý důvod dobře se připravit.
Kdo mi pomáhá – v první řadě musím poděkovat svému učiteli Pavlu Krulišovi, který mi ukázal jak mám kroužek vésti. Pak jsou tu ti co mi pomáhali dříve a dnes jdou svojí vlastní cestou- Tonda Vysoký a Jirka Janků (většinou mne drželi dost zkrátka). No a teď jsou tu ti mí současní pomocníci - Ondra Rutkowski a Tomáš Slánský . Všem moc děkuji za jejich přispění. Návštěvy na rybářském kroužku – Protože si nemyslím, že bych toho věděl o rybách ze všech nejvíc, začal jsem si zvát na kroužek návštěvy. Jsou to lidé s dlouhou rybářskou praxí a ještě takoví, co dokáží souvisle o daném tématu vyprávět. Ve svém výběru jsem měl prozatím mimořádné štěstí. První návštěvou byl Aleš Baran, pak Ivo Sláma, několikrát Pavel Kudrna a dokonce i jednou Pavel Kruliš. Několikrát jsem zval i zástupce výboru MO, ale zbytečně. Nebráním se ani hospitaci adeptů téhle práce, tedy po telefonické konzultaci.
Láďa Kalina 2004