Okouni z pískoven
Pískovny vypadají jako snadná okounová voda. Často lze spatřit hejna malých či středně velkých okounů, kterak projíždějí podél břehů. Ulovit tyto okounky není nijak velké umění. Stačí nám měkčí přívlačový nebo plavačkový prut, vlasec 0,15 – 0,18mm, twistr 3-5 cm dlouhý nebo malá rotačka ve velikosti 0, 1, 2. Tyto rybky však nemusejí být cílem našeho pachtění. Ve většině starších pískoven se totiž nacházejí mnohem větší ryby. Slovo starších nepoužívám úplnou náhodou, je totiž obecně známo, že je okoun rybou středněvěkou až dlouhověkou, což znamená, že do rekordních (myslím přes 40cm) velikostí dorůstá po 15-20 letech života. Z tohoto důvodu nemůžeme počítat s úlovkem velkých okounů na pískovnách nedávno otevřených( i když i tady – v případě zvláště dobrých přírodních podmínek, jako jsou bohaté zásoby malých rybek a malá koncentrace okounů, je možné uvažovat o lovu větších exemplářů již po 10 letech).
Problém s lovem velkých okounů na pískovnách má několik důvodů. Jednak tyto ryby nejsou často vidět, a tak o jejich existenci nemá mnoho rybářů ani ponětí. Pak i proto, že se většinou zdržují na nedostupných místech, ve velké vzdálenosti od břehu či v bujných porostech vodních rostlin. Z tohoto důvodu nám nezbývá nic jiného, než se navléknout do brodicích kalhot (pokud není na daném revíru brození zakázáno, jak tomu z nepochopitelných důvodů čas od času je) a začít se posouvat co nejdále od břehu, na samé hranici broditelnosti se zastavit a pak teprve začít s vlastním lovem. Pískovny mívají členitý profil dna, různé podvodní cesty či potopené ostrovy, kterých můžeme jednak využít k vlastnímu brození, a nebo jako horká okouní místa, pokud se nalézají daleko od břehu. Pokud si v létě proplavete příslušné revíry a vytvoříte si mapku s profilem dna, máte na podzim zpola vyhráno. Nebo právě v tomto zimním období, kdy je na pískovnách voda křišťálově čistá, vidíte mělká (světlá) místa z vysokých břehů docela jasně a můžete si tak udělat brodicí mapku takříkajíc suchou cestou. Tato horká místa však nehostí jen okouny, ale i štiky a zejména candáty, kteří mají rádi tato místa s písčitým dnem, naproti místům hlubším, kde se však ukládá kal. Další dobrá místa jsou tam, kde z velké hloubky daleko od břehu vyrůstá džungle vodních rostlin až na hladinu. Znám taková místa, kde z hloubky 3,5 m rostou kytky až k hladině, nebo těsně pod hladinu, a právě okraje těchto velkých trsů vodních rostlin bývají produktivní zónou.
Nahazování : i tato celkem běžná činnost nás může velmi potrápit. Ne každý přívlačový prut je stavěn pro extrémně dlouhé náhozy, některé pruty mají krátkou rukojeť, a tak se nemůžete do náhozu náležitě opřít a využít jinak perfektní práci prutu. Dalším problémem je roztočení twistru při náhozu, což způsobuje nepříjemné zkrácení hodu. Z těchto důvodů používám dlouhý prut 3-3,3 m s rukojetí 55cm dlouhou, do kterého se mohu při náhozu náležitě opřít. Místo vlasce používám 0,12mm Fireline (pletenku od Berkley) a poměrně těžké twistrové hlavy 7-15 g pro twistry nebo ještě lépe rippery v délce 10-15 cm. Rippery lépe létají a tolik se ve vzduchu netočí (někdy). Pokud nenahazuji zrovna proti větru (což se často stává) je hranice náhozu kolem 60-70m.
Nástraha : podle mne musí být nástraha úměrná velikosti lovených ryb, kilový okoun nebude na podzim pronásledovat 2cm potvůrku. Deseti centimetrový ripper má po prvním drbnutí často hluboko v tlamě. Z tohoto důvodu se nebojte použít větší nástrahu, ani 15 cm není pro většího okouna žádný problém. Pak budete mít většinu zaseklou na kraji huby, což je zejména pro uvolňování ulovených ryb velká výhoda. Je jasné, že v mém případě má háček zamáčknutý protihrot. Nikdy se mi nestalo, že by mi okoun při vylovování spadl, a to se někteří krasavci pokoušejí i o několikanásobný skok. Barva není podle mne to nejdůležitější, rád lovím na křiklavé barvy, žlutou, červenou, bílou, nebo jejich kombinace. Musím však říci, že jsem chytal i na tmavé barvy- modrou, černou, černostříbrnou a nepocítil jsem méně záběrů. Rád lovím na sklovité barvy, které se za slunce v čisté vodě pěkně rozzáří.
Záběry: největší množství záběrů následuje těsně po dopadu udice do vody, při propadávání twisteru ke dnu, nebo v prvních 10m jeho tažení. Zásadně se nepokouším tahat twistr u dna, ale asi 1m nade dnem, což vyžaduje při použití těžké hlavy poměrně rychlé vedení. Pokud nepřijde záběr po prvních 10m popotahování (asi 30s od dopadu nástrahy ke dnu) , tak se opřu do navijáku a rychle přitáhnu twistr ke břehu abych mohl znovu rychle nahodit. Samotné záběry jsou rychlé a zřetelné, většinou zasekávám při druhém drbnutí.
Vyhledávání ryb: tohle je těžká disciplína. Většinou chodím na okouny ve více lidech, a tak se snažíme co nejrychleji prohledat velký úsek a najít okouní hejno. Po nalezení hejna se pak sejdeme na daném místě a snažíme se spolu s okouny pohybovat. Jsou ale i dny, kdy se nám okouny najít nepodaří, pak se většinou věnuji doplňkovému způsobu lovu, kdy chytám štiky v příbřežních partiích, kdy nahazuji z potopených cest směrem ke břehu.
Budu rád, když mi sdělíte vaše zkušenosti z lovu přívlačí na pískovnách na ice@mrk.cz. Osobně vám přeji množství životních okounů z pískoven, jedná se o překrásně zbarvené a na podzim i pěkně vyžrané ryby. Pokud přemůžete materialistický přístup k rybě a začnete i velké okouny pouštět, pak vám z celého srdce ten nezapomenutelný pocit, kdy čtyřicítka opouští vaši ruku a míří zpátky ke svým, přeji a trochu i závidím (spíš víc, protože jsem Čech a takových zážitků není nikdy dost).
Láďa Kalina 2001