Vedení rybářského kroužku
Vedení rybářského kroužku
Tuhleten článeček nepíši proto abych někoho ohromil, dokonce si myslím že bude mít ukrutně (rekordně) malou čtenost. Pokud mi budete článek známkovat, zdržte se prosím projevů jako: 4- proto že jsi debil, 5- protože tomu vůbec nerozumíš. Berte to prosím pouze jako stručné shrnutí toho jak to dělám já. Osobně si velmi vážím těch pár desítek chlapů od vody co děcka vedou. Mne by zajímalo, jak to dělají oni- co bych od nich mohl odkoukat, ale na tohle téma toho ke čtení zrovna přehršel není a tak se snažím jít trochu příkladem. Snad někoho do našich řad získám a pomohu mu orientovat se na začátku jeho kariéry vedoucího rybářského kroužku.
Shánění členů – Je to vlastně první problém se kterým se člověk potýká pokud ovšem po někom nepřevezme zavedený kroužek. Já jsem tento problém řešil hned dvakrát, poprvé v roce 1989 kdy jsem coby 17ti letý ucho spolu s Tondou Vysokým převzal skomírající kroužek v Praze na Smíchově. Tenkrát byla taková doba, že se ještě děti chtěli družit a tak stačilo vést jeden kroužek jako přípravku ( kurs k získání první povolenky) mimochodem tuto činnost brali na svazu s povděkem- (jednalo se asi o 120 dětí ročně ). A dělat si tak nábor do toho kroužku jenž byl naší hlavní náplní. Tam jsme z 90% dělali závodní plavanou.
Podruhé to bylo na Mělníku v roce 2000. Kroužek na Mělníku skončil před 13ti lety a tak jsme začínali od nuly. Zájem o vedení kurzů nebyl ani od MO ani ode mne z důvodů časových neboť jsem si mezitím pořídil dva výrostky vlastní. Zvolil jsem tedy cestu korespondenční a oslovil tak všechny stávající členy MO pod 17 let. Z asi 250 dětí se mi dostavilo v prvním roce 14. Pro příště jsem korespondenční cestu zavrhl jako drahou a nepříliš účinnou. Zvolil jsem tedy jako další alternativu častou prezentaci činnosti rybářského kroužku na stránkách týdeníku Mělnicko a to v poslední době i formou pochvalných článků rodičů dětí z kroužku. Jako další možnost jsem zvolil informační kartičku vydávanou spolu s povolenkou pro mládež a dorost. Obě tyto možnosti oslovení jsou pro mne výhodné zejména z důvodu nulových nákladů. A oslovení širokého okruhu lidí. Neopomíjím samozřejmě ani osobní nábor u vody nebo na dětských závodech. A na organizaci jsme umístili nástěnku s velkými úlovky členů kroužku (kapři přes 10 kg, sumci přes 150 cm). Poslední věc, kterou letos plánuji, je pořádání vlastních dětských závodů, protože to co se v posledních letech dělo odporovalo zdravému rozumu. Závody se u nás tak jako asi všude konaly pouze pro mládež (tedy do 15 let) a tak je rozšiřuji i pro kategorii dorost. Závody se vždy konaly na stojáku a tak připravuji i dva závody na Labi (feeder a přívlač). Dále zavádím pravidlo o nemožnosti cizí pomoci- fakt nestojím o to aby vyhrávaly pětileté děti se šikovnými tatínky.
Počet členů kroužku – v Praze po revoluci jsme měli kolem 45- 50 dětí, dnes ten samý kroužek má asi 12-15 členů. Na Mělníku mám v současné době 18 dětí a mohu říci, že s tímto stavem nejsem nikterak spokojen (asi je jiná doba).
Financování činnosti – tak to je hned druhý problém se kterým se musí vedoucí kroužku potýkat. Pokud tedy nechce omezit činnost na vysedávání v klubovně a poučování kluků o rybářským řádu a stanovách ČRS. Je určitě všem jasné, že každá činnost něco stojí a rodiče nemohou dávat každý týden peníze na krmení, nástrahy, dopravu, pruty…. Takže jsem zvolil velmi široký způsob financování. Prvním bodem je spolupráce s Domem dětí a mládeže. Schůzky máme zde ve velmi pěkném prostředí s možností videa a promítání. Peníze vybrané na zápis do kroužku (300 Kč ročně) dostávám od DDM zpět na nákup materiálu (v mém případě pruty). Od DDM pobírám výplatu – asi 40Kč na hodinu, což činí celkem ročně kolem 5000,- Kč. Za tyhle peníze pořizuji drobné vybavení jako ceny do soutěží při schůzkách a taky tak trochu na „úplatky“. Ve spolupráci s ředitelkou DDM žádáme každoročně o příspěvek na činnost kroužku okres a město. Město nám pravidelně přispívá částkou kolem 5000,- na rok. Peníze od MO ždímu naproti tomu poměrně složitě a neúspěšně. Letos mám po dlouhé době trochu uspokojující rozpočet ve výši 15.000,- Kč. No a pak je tu ještě možnost financovat činnost pomocí sponzorů. Ale ruku na srdce, stávající daňový systém této možnosti příliš nenahrává a tak využívám spřátelených sponzorů zejména ke sponzorování cen jednotlivých rybářských závodů. V této chvíli bych přivítal informace vedoucí k získání grantů EU na vzdělání a sport.
Potíže se svazem – Svaz to je kapitola sama pro sebe. Zkoušel jsem to trochu konfrontačně a po vlastní zkušenosti to nikomu, opakuji nikomu nedoporučuji. Nejdřív jsem byl příliš mladý a nezkušený ( tedy to bylo v době kdy děti z mého kroužku jezdily na MS juniorů a žen v plavané), pak moc arogantní, nevyzpytatelný, novátorský a bůh ví jaký ještě. Prostě je tu jistý věkový- několikagenerační rozdíl mezi vedoucími kroužků a členy většiny výborů MO. To se obejít nedá a tak jsem zvolil taktiku hlazení a hýčkání. Nějaké ty drobnosti několika lidem z výboru- pozor vážně zvedám prst proti korupci. Pozvání několika vybraných členů výboru na párty rybářského kroužku a besedu s rodiči .Nevím jak to, ale všem rybí menu chutnalo a z rodičů se dostavili jen ti spokojení (všichni kluci přišli s rodiči). A tak chválím výbor kudy chodím a kde píšu. A ono to najednou jde, sice ještě nepřicházejí na to, že by mi mohli lepší podmínky sami nabízet, ale pokud uctivě přijdu tak nějakou tu kačku schválí. Další potíž se svazem je ideová- svaz si totiž jako dřívější člen Národní fronty vymyslel soutěž Zlatá udice a na té lpí ve všech jeho organizačních úrovních. Dosud nechce nikdo na svazu ani slyšet o naprosté stupidnosti( správci a čtenáři MRKu prominou) této soutěže. Chtít po dětech do 15ti let znalost kompletních stanov svazu, nebo znalost slangových výrazů z oblasti rybníkářství mi připadá trochu úchylné. Ne že by tyto znalosti nebyly pro rybáře prospěšné, ale myslím si že biflováním těchto znalostí přicházím o možnost klukům lépe vysvětlit všechny zákonitosti ze života ve vodě. Prostě mi na to nezbude čas. To už vůbec nemluvím o trénování disciplíny muška dálka a dalších disciplín nemajících s praktickým lovem ryb nic společného. Asi jste již pochopili, že patřím ke skalním odpůrcům této soutěže. Fakt mi štve, že se tolik prostředků (v celém svazu to může být kolem 2 mil.Kč) promrhá téměř bezvýsledně a co to ještě stojí času nás, vedoucích kroužků, jenž bychom mohli využít mnohem smysluplněji.
Náplň kroužku – Část teoretická u mne začíná v září v klubovně, probíhá jednou týdně po dvou hodinách. Začínám většinou s oživením rybářského řádu. Pak probírám zákonitosti ze života ryb. Která co žere, jak to žere, kde to najde, kdy se tře a jak. Samozřejmě nezapomínám na poznávání jednotlivých druhů ryb. Dalším tématem je život ryb v dané lokalitě- stojatá voda, jaké druhy se zde vyskytují, jakou mají potravu v průběhu roku atd. Tekoucí voda. Následují jednotlivé styly lovu- plavaná, přívlač, moucha, feeder, klasická položená – úspěšnost lovu, taktika lovu, lovené druhy ryb, náčiní, pomůcky. Pokud mám náladu tak ještě něco o vodě- co má vliv na kyslík ve vodě, jaký vliv má teplota vody, její zakalení, vysoký a nízký stav, sezónní potrava ryb… S teorií končíme tak koncem dubna. Pak už razíme každou středu k vodě.
Praktický lov máme na programu o sobotách skoro každý týden školního roku, o prázdninách po telefonické domluvě. Na jaře chytání na bič a feeder, od letoška i moucha se staršíma. Přes léto víkendové lovy kaprů (boilie) a sumců (na nástražní kapry). V květnu a začátkem června večery na úhořích (plavaná s angličákem a feeder). Od zahájení dravců přívlač- hlavně tvistr a rotačka. Středy u vody trávíme hlavně u plavaný a feedru, neboť potřebujeme nachytat nástražní karasy, kapry a líny.
Závodní činnost – Dříve jsem vedl kroužek zaměřený vlastně jen na závodní plavanou, krajský přebor, divize, později 2. liga, nominace juniorů a žen, mistrovství republiky, MS. Dnes mi to už nějak nebere, sejdu se s těma klukama co jsem v Praze vedl a oni dělají tu závodní plavanou tak nějak ze setrvačnosti. Ostatní způsoby lovu se naučili až později a to si myslím není dobré. Proto nyní využívám závodění jako motivační činnost a vůbec se nesnažím o úroveň MS nebo Mi ČR. Chytat místní závody, vyhrát nějakou tu cenu a dost. Letos budu muset jet s klukama na Zlatou udici a doufám,že to na někoho přehraju.
Takže tu závodní činnost – moucha, přívlač, plavaná nechávám jen na jejich uvážení. Pokud někam chtějí jet, tak jim pomáhám, ale určitě je nenutím. Musí to vycházet z nich. Nutit do závodění je nesmysl, člověka to spíš odradí. K závodění musí mít v sobě člověk sportovního ducha, být psychicky odolný, mít vůli, taky dost peněz a především talent pro daný sport. Pokud jen jedno z toho nemá, pak nemůže uspět. Tady musím říct, že pro mne je měřítko úspěchu výrazný výsledek na MS. Takže když budu mít všechno jen ne talent, můžu být dobrý v kraji.
Vybavení kroužku – co všechno půjčujeme Za ty tři roky jsme pořídili biče 5m 18 ks, pickery 2,7 m 14 ks, přívlačový 2,7m 10-30g 6 ks a máme i pár těžkařských prutů různých délek (asi 8 prutů). Letos jsme koupili i dva mušáky s navijákama. Dále jsem z vlastních zdrojů zařídil kroužkovou knihovnu – asi 30 knížek.
Motivace a udržení kázně - Ze začátku jsem míval trochu problémy s kázní, ale po tom co jsem občas někoho poslal hned ze začátku domu a on pak zjistil, že jsme zrovna rozdávali nějaký tvistry, vlasce nebo splávky. To si mne už nikdo netroufl moc škádlit. Samozřejmě je to pro každého ze začátku dost těžký – než kluci pochopí že vlastně nic neumí a vědí toho oproti mne co by se za nehet vešlo, tak jsou z nich velký frajeři. Ale když se mnou párkrát vyrazili k vodě a zjistili, že když jim chci ukázat jak se chytá cejn a chytnu ho, pak okoun a taky ho chytnu a…. pak už je to mnohem lepší.
Ta motivace je nejen materiální - jako že tu a tam něco dostanou ale i v podstatě prestižní- to jako že některý kluky s sebou bereme na soukromý chytání. A to je fakt láká, sami většinou nenachytají desítky okounů na tvistr, parmy přes 70 cm, kapry nad 5 kg, boleny, sumce, štiky. No a třeba na úhoře se bez nás zase vlastně nedostanou. Na druhou stranu moc dobře vědí, že si s sebou nikoho problémového nevezmeme.
Poslední motivační prvek je tábor, čtrnáctidenní totální rybařina. Nic než rybařina- to už pro ně je dobrý důvod dobře se připravit.
Kdo mi pomáhá – v první řadě musím poděkovat svému učiteli Pavlu Krulišovi, který mi ukázal jak mám kroužek vésti. Pak jsou tu ti co mi pomáhali dříve a dnes jdou svojí vlastní cestou- Tonda Vysoký a Jirka Janků (většinou mne drželi dost zkrátka). No a teď jsou tu ti mí současní pomocníci - Ondra Rutkowski a Tomáš Slánský . Všem moc děkuji za jejich přispění. Návštěvy na rybářském kroužku – Protože si nemyslím, že bych toho věděl o rybách ze všech nejvíc, začal jsem si zvát na kroužek návštěvy. Jsou to lidé s dlouhou rybářskou praxí a ještě takoví, co dokáží souvisle o daném tématu vyprávět. Ve svém výběru jsem měl prozatím mimořádné štěstí. První návštěvou byl Aleš Baran, pak Ivo Sláma, několikrát Pavel Kudrna a dokonce i jednou Pavel Kruliš. Několikrát jsem zval i zástupce výboru MO, ale zbytečně. Nebráním se ani hospitaci adeptů téhle práce, tedy po telefonické konzultaci.
Láďa Kalina 2004